Benediktini u nás

Součástí Slovanské kongregace sv. Vojtěcha jsou kromě břevnovského tyto kláštery (na území České republiky).

Benediktinské opatství sv. Petra a Pavla

Klášter Rajhrad u Brna založil kníže Břetislav v r. 1048 jako proboštství podřízené Břevnovu. V 13. století utrpěl klášter za tatarských nájezdů na Moravu, zato však beze škod přečkal rušnou dobu husitskou — stal se tehdy jedním z útočišť pro mnichy z Břevnova. Břevnovský opat se sem uchýlil i za stavovského povstání na začátku 17. století. V 18. století byl podle plánů J. B. Santiniho znovu postaven klášterní kostel sv. Petra a Pavla a začalo se i s dlouho trvající stavbou nových klášterních budov. Roku 1813 bylo proboštství v Rajhradě povýšeno na samostatné opatství. V 19. století byl rajhradský klášter významným moravským kulturním centrem. Jeho knihovna, obsahující i velmi vzácné rukopisy, čítala desítky tisíc položek; rozsáhlá byla i klášterní sbírka obrazů. Mniši se zde zabývali vědeckou činností: už v 18. století byl rajhradským proboštem břevnovský benediktin J. B. Pitr, historik a překladatel Řehole; dále vynikli historici Řehoř Volný a Beda Dudík, filozof a překladatel Aristotela Pavel Vychodil, archivář a knihovník Maurus Kinter. Rajhradští benediktini rozvinuli i rozsáhlou činnost ediční, v Brně měli svou vlastní tiskárnu. Po r. 1950 byli zdejší mniši rozptýleni, kněží pracovali v duchovní správě, opat dožil v internaci. V klášteře bylo zřízeno vojenské skladiště. Klášterní stavby jsou dnes ve velmi špatném stavu. V r. 1997 byl však klášter opět osídlen mnichy. Kostel je přístupný kdykoliv na požádání.

Benediktinské opatství sv. Petra a Pavla

664 61 Rajhrad

tel 547 230 027

převor-administrátor P. Augustin Gazda OSB

Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeronýma

Klášter Na Slovanech (Emauzy) založil v r. 1347 císař Karel IV. jako klášter se slovanským liturgickým jazykem. Byli tu mniši jihoslovanští a později čeští. Klášter měl vlastní skriptorium. Za husitských bouří se opat přidal k straně pod obojí a klášter nebyl úplně zničen. Část mnichů po opatově smrti v r. 1426 odešla. V Emauzích působila v některých letech utrakvistická konzistoř. V 16. století se kališnický opat přidal k straně katolické. Benedikt Peňalosa, zpovědník manželky císaře Ferdinanda III., dosáhl v r. 1635 toho, že zbylí emauzští mniši odešli do klášteříka u kostela sv. Mikuláše na Starém Městě pražském, do kláštera Na Slovanech pak přišel jako opat Peňalosa sám a s ním mniši ze španělského kláštera Montserrat. Z opatů španělského období, které trvalo až do 2. půle 19. století, vynikl v 17. století svou vědeckou činností opat Jan Caramuel z Lobkovic. V 19. století klášter upadal a jeho opat se r. 1871 rozhodl rezignovat. Arcibiskup B. Schwarzenberk pozval do Emauz mnichy vyhnané za „kulturního boje„ z německého kláštera Beuron. Přišli v r. 1880, zbavili klášter barokní výzdoby a pořídili novou ve vlastním novoromantickém stylu, takzvaném beuronském uměleckém stylu. Vydávali časopisy, pozvedli na vynikající úroveň liturgii se zpěvem gregoriánského chorálu. Mezi světovými válkami se v Emauzích konaly liturgické kongresy, mnich Marian Schaller přeložil v rámci liturgického hnutí pro potřeby laiků římský misálek. V r. 1941 přepadlo klášter gestapo; opat A. Vykoukal a ještě jeden mnich zahynuli v Dachau. V r. 1945 utrpěly klášterní budovy rozsáhlé škody za náletu spojeneckého letectva na Prahu. Po válce byly zahájeny opravy kláštera, ale už v r. 1950 byl klášter spolu s ostatními vyklizen. Budovy byly v 50. letech doopraveny a staly se sídlem Československé akademie věd. Část emauzských mnichů žila v exilu; v r. 1965 se jim podařilo získat klášter v rodišti sv. Benedikta v Norcii v Itálii. Po r. 1990 žili emauzští mniši v Břevnově; v r. 1995 byla ukončena rekonstrukce jednoho patra kláštera pro klauzuru a mniši se přestěhovali. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce gotického klášterního kostela a posvěcen nový oltář.

V současné době je opatství Emauzy administrováno z Rajhradu (administrátor P. Augustin Gazda OSB).

Benediktinské opatství Panny Marie a sv. Jeronýma (Emauzy, Na Slovanech)

Vyšehradská 49

120 00 Praha 2

tel 221 979 226

Benediktinské opatství sv. Václava

Roku 1213 daroval Přemysl Otakar I. broumovský výběžek břevnovským benediktinům. Před r. 1322 tam vzniklo proboštství podřízené Břevnovu. Jeho dějiny proto s Břevnovem úzce souvisejí. Těsně před vypálením břevnovského kláštera husity se břevnovský opat s větší částí komunity uchýlil do opevněného Broumova a začalo období, kdy jedno břevnovské opatství mělo dvě sídla, Břevnov a Broumov. Tento stav vydržel až do r. 1939. Nynější stavební podoba Broumova pochází z 18. století, kdy nechal opat Otmar Zinke Břevnov i Broumov přestavět (architekt K. I. Dientzenhofer). Od středověku fungovala v Broumově klášterní škola, která se v nové době stala gymnáziem. V r. 1939 bylo břevnovsko-broumovské opatství z politických důvodů rozděleno na dva samostatné kláštery. Gymnázium bylo za války nacisty uzavřeno, dva členové kláštera se dostali do koncentračního kláštera v Dachau. Ani po válce nebyl osud kláštera, osídleného Němci, radostný. Dva kněží byli na faře podléhající klášteru zavražděni. Komunita byla pak z republiky vyhnána a našla útočiště v bývalém augustinánském klášteře v Rohru (diecéze řezenská). Byly učiněny pokusy osídlit klášter čechoamerickými benediktiny z Opatství sv. Prokopa v Lisle (Illinois) nedaleko Chicaga (převor P. John Cherf). Američané byli po nástupu komunistů k moci vypovězeni z republiky. Za vlády komunistů pak byly v Broumově soustředěny řeholnice různých řádů.

V současné době je opatství Broumov administrováno z Břevnova (administrátor P. Prokop Siostrzonek).

Benediktinské opatství sv. Václava

Poštovní schránka 3, Broumov

tel 491 522 171

Některé bývalé kláštery

Bibliografie k benediktinským klášterům v českých zemích

ke stažení ve formátu PDF (1,2 MB)

© Benediktinské arciopatství

novinky

vstup do obrazárny

obrazárna