Kříž sv. otce Benedikta

Kříž sv. otce Benedikta (CSPB - Crux Santi Patris Benedicti)

je kříž s delším svislým ramenem (vyskytuje si i kříž rovnoramenný), vepsaný do oválu (nebo kruhu).
Mezi rameny kříže jsou písmena C S P B:
Crux Sancti Patris Benedicti — Kříž svatého otce Benedikta.

Na kříži jsou písmena:
svisle C S S M L: Crux Sancta Sit Mihi Lux — Svatý kříž mi buď světlem,
na příčném břevnu N D S M D: Non Draco Sit Mihi Dux — drak (tj. ďábel) ať mi není vůdcem.

Na oválu (kruhu) kolem kříže jsou písmena V R S N S M V S M Q L I V B:
Vade Retro Satana Numquam Suade Mihi Vana Sunt Mala QLibas Ipse Venena Bibas — Odstup dále Satane a nikdy mi neraď. Marné je zlo které nabízíš, ten jed si vypij sám.

Benediktinská medaile je odpustkový medailon na jehož přední straně je kříž svatého otce Benedikta s exorcismem, na rubu je obraz světce — patriarchy západního mnišství (6. stol.).

Kříž na medaili sv. Benedikta je znamením Kristova vykupitelského díla; ve víře ve spásnou moc Kristova kříže Benedikt již za svého života vykonal mnoho zázraků. Znamením kříže sv. Benedikt zahání ďábla — viz exorcismus na přední straně (tzv. „apotropaion", z řec., zažehnávání, rozumějme zlých sil, ďábla).
V tradici spíše lidové se medailce připisoval také ochranný a léčivý účinek proti uštknutí lidí i dobytka a byla též nošena jako ochrana proti živelním pohromám.
Sv. Benedikt byl ctěn i jako patron dobré smrti; v některých provedeních je obraz sv. Benedikta na rubu medaile doprovázen textem „Eius in obitu nostro praesentia muniamur! — Jeho (tj. Benediktova) přítomnost ať nás chrání při našem umírání“.

Podle tradice má kříž i medaile svůj původ v zázračném uzdravení alsaského hraběte Brunona z Egisheimu, pozdějšího papeže Lva IX. (1048—1054). Jako mladík byl kousnut jedovatou ropuchou (tehdy se věřilo, že ropuchy jsou jedovaté), ve snu pak spatřil sv. Benedikta, jak mu klade na ústa kříž a tak ho uzdravuje.
Od 11. do 17. stol. byla úcta ke kříži svatého otce Benedikta neoficiální, soukromá. Nejstarší památka na projevy této úcty byla r. 1647 nalezena v klášteře v Metten — obrázek a popis kříže sv. otce Benedikta z r. 1415, podle něhož byly později benediktinské medaile zhotovovány.
Oficiální schválení ražby medailí získal až břevnovský opat Benno II. Löbl (1738—1752), nejprve dekretem kongregace pro udílení odpustků (Congregatio indulgentiarum) z prosince 1741, a poté (v březnu 1742) i bullou papeže Benedikta XIV. Podle této bully každá osoba ve stavu posvěcující milosti, která medaili nosí a nejméně jednou týdně se pomodlí růženec nebo sedm kajících žalmů, a vykoná také nějaké skutky tělesného milosrdenství, získá ve všechny hlavní svátky /tj. Narození Páně, Zjevení Páně, Velikonoce, Nanebevstoupení Páně a Božího Těla/, dále ve všechny hlavní svátky mariánské, Všech Svatých a sv. Benedikta plnomocné odpustky, připojí-li modlitbu za vyhubení kacířství, povznesení Církve sv., pokoj a mír mezi křesťany a za všechny naléhavé potřeby Církve svaté. Kromě toho bulla také jmenuje řadu dalších, neplnomocných odpustků.

K svěcení medailí měli oprávnění pouze benediktini z českomoravské kongregace; r. 1844 získala totéž právo kongregace cassinská (breve papeže Řehoře XVI. z 9. 2. 1844).
Breve Pia IX. z 27. 6. 1856 a Lva XIII. z 12. 4. 1902 udělilo opatům představeným benediktinských kongregací a opatu primasovi benediktinské konfederace zplnomocnění pověřovat svěcením medaile kteréhokoli kněze, dle vlastního uvážení a výběru.

Kříž sv. otce Benedikta bývá také někdy chápán jako řádový znak benediktinů. O znak v přesném slova smyslu však nejde, toto vnímání je dáno četností, s jakou se kříž sv. otce Benedikta objevuje — nejen na apotropaických medailkách, ale takřka v každé klášterní stavbě, na obrazech, freskách apod. Někdy se jeho charakteristický tvar promítá i do architektury samotné, např. v kombinacích kříže a oválu v půdorysu kostelních staveb.

Podle: Tumpach, J., a Podlaha, A. Český slovník bohovědný II. Praha: V. Kotrba, 1916, s. 108n.,
Buben, M. M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. II/II: mnišské řády. Praha: Libri, 2004, s. 10n., pro web upravil Anselm Skřivánek OSB.

Crux Sancti Patris Benedicti

© Benediktinské arciopatství

novinky

vstup do obrazárny

obrazárna