Nové varhany v bazilice sv. Markéty

O existenci varhan v předcházejících kostelech, které stály na místě dnešní barokní baziliky nemáme žádné zprávy. Víme jen, že se roku 1713 platilo varhanáři Tobiasovi Meissnerovi, patrně za úpravu varhan přenesených ze starého kostela. Po několika letech byly tyto varhany odstěhovány a později zanikly. Nové varhany do svatomarkétské baziliky postavil týž varhanář v r. 1725. Tvrdí se, že Tobias Meissner byl varhanář—samouk, a proto velice překvapuje výtvarně dokonalá a naprosto netradiční architektura varhanní skříně, která nemá srovnání s žádnými jinými barokními varhanami v českých zemích. Přihlédneme-li k nevarhanářskému způsobu konstrukce (např. natočení všech píšťalových polí ke stěnám kostela, píšťalové etáže s nehrajícími, abnormálně širokými píšťalami, půdorys kruhových výsečí do nichž mají být umístěny obdélníkové vzdušnice, apod.) nemůžeme se ubránit dojmu, že varhanní skříň musel navrhovat někdo, kdo varhanám příliš nerozuměl. Navíc se uvnitř varhan nalezl fragment zápisu, kde si patrně varhanář stěžuje na nedostatek prostoru. Uvážíme-li, že K. I. Dientzenhofer navrhoval pro tento kostel architekturu hlavního oltáře, podle jeho nákresů se malovaly i oltáře na bočních zdech baziliky, nepochybně od něho pochází oratoř v presbytáři kostela, dokonce jej opat pověřil výběrem liturgických rouch a precios, lze směle tvrdit, že je K. I. Dientzenhofer autorem i této impozantní varhanní skříně, která rámuje velké západní okno, podobně jako oltářní architektury obepínají velké Brandlovy obrazy. Navíc tvar kladí či korintských hlavic pilastrů v kostelní lodi má své tvarové reminiscence i na varhanní skříni. Jedná se tak vůbec o první návrh varhanní skříně tohoto skvělého architekta. Tento mimořádný unikát je o to cennější, že kromě ještě jednoho pozdějšího pokusu v sousedním Polsku, realizace nějakého dalšího podobného návrhu známa není.

Z důvodu sedání základů a otevření velké praskliny na západní stěně kostela, muselo být později velké okno v této stěně zazděno. Kvůli nevábnému průhledu pak byla pod mohutný oblouk spojující obě velké varhanní skříně, postavena horní část rokokové skříně z nějakých zrušených varhan, která tu sloužila jako pouhá kulisa. Možná při té příležitosti došlo i ke zvukovému rozšíření varhan o rokokový pozitiv v zábradlí kruchty.

Bylo dobrým zvykem, že opravy varhan byly dokumentovány zápisy přímo na vnitřní stranu varhanní skříně. I na těchto varhanách nacházíme několik zápisů z nichž jeden německy psaný je naprosto ojedinělý. Tovaryš provádějící opravu varhan v září roku 1877 si v něm vylévá své srdce dívce jménem Anna slovy: „27. září… ráno odjíždím … našel jsem právě nový začátek štěstí… nikdy jsem nebyl tak šťastný.“

Barokní varhany byly v roce 1896 nahrazeny novým nástrojem od firmy J. Schiffnera, která tehdy sídlila v bývalém klášterním pivovaru. Ze starých varhan bylo použito pouze několik píšťal a jelikož se jednalo o rozměrnější konstrukce, musela být celá zadní část varhanní skříně odříznuta a podepřena provizorními kůly, které tam vydržely až do dnešní doby. Nové varhany však nebyly příliš spolehlivé a snahy o jejich opravu, případně rozšíření, můžeme sledovat již v poválečném roce 1947. V následujících letech vznikla celá plejáda návrhů, které se kvůli nedostatku financí neuskutečnily. Největší ranou pro varhany byl v šedesátých letech minulého století probíhající archeologický průzkum v kostele při odkrývání románské krypty. Jelikož se stav varhan zhoršil až do kritického stadia, byl osloven jeden varhanář, který v roce 1977 přestavbu zahájil. Důvodem byly očekávané nižší náklady než od jiné varhanářské firmy. Práce však probíhaly v jeho volném čase a nepokračovaly podle očekávání. Prakticky byla řádně provedena pouze „I. etapa“, kdy součásti ze stávajících varhan, které neměly být dále použity, varhanář rozřezal a zničil. Jelikož ani po deseti letech nebyl vidět na opravovaných varhanách téměř žádný pokrok došlo k ukončení jeho činnosti. Část finančních prostředků, které byly vyplaceny, varhanář vrátil a dalším jednáním zabránilo jeho úmrtí.

Po roce 1989 opět vykvetly snahy o obnovu varhan v bazilice. Byly osloveny i zahraniční firmy, ale vše opět ztroskotalo na finančních prostředcích, které přednostně putovaly do obnovy zchátralého klášterního komplexu. Nastalé období bylo intenzivně věnováno průzkumu architektury varhanní skříně a novému návrhu varhan, který by ctil specifiku varhanní skříně. Vzhledem k tak mimořádnému unikátu bylo rozhodnuto, že vše se podřídí původní dientzenhoferově koncepci. Proto došlo k obnovení západního okna, sejmutí později dodaného středního rokokového dílu a rekonstrukci zadní části varhanní skříně. Po zvukové stránce bylo rozhodnuto, že se nebude jednat o tzv. univerzální nástroj, který stojí na samých kompromisech, ale zvuk se bude blížit barokním varhanám v oblasti Slezka, odkud varhanář T. Meissner pocházel. Spojení kláves s píšťalami se provede mechanickou cestou, která se ukázala z provozního hlediska jako nejspolehlivější. Pro popisy jednotlivých rejstříků bylo zvoleno německé názvosloví.

Stavba nových varhan se mohla uskutečnit po mnoha desetiletích v jubilejním roce 100. výročí povýšení obce Břevnova na město, díky podpoře Městské části Prahy 6, Spolku břevnovských živnostníků a podnikatelů, Ministerstva kultury a mnoha nejmenovaných dárců či sponzorů. Varhany mají 3 manuály a 34 rejstříků. První koncert na opravených varhanách se konal 30. září 2007.

© Benediktinské arciopatství

vstup do obrazárny

obrazárna