Varhany v břevnovské bazilice
O existenci varhan v předcházejících kostelech, které stály na místě stávající barokní baziliky nemáme žádné zprávy. Víme jen, že se roku 1713 platilo varhanáři Tobiasovi Meissnerovi, patrně za úpravu varhan přenesených ze starého kostela. Po několika letech byly tyto varhany odstěhovány a později zanikly.
Nové varhany do svatomarkétské baziliky postavil týž varhanář roku 1725. Tobias Meissner byl varhanář – samouk, a proto překvapuje výtvarně dokonalá a netradiční architektura varhanní skříně, která nemá srovnání s jinými barokními varhanami v českých zemích. Přihlédneme-li k nevarhanářskému způsobu konstrukce (např. natočení všech píšťalových polí ke stěnám kostela, píšťalové etáže s nehrajícími, abnormálně širokými píšťalami, půdorys kruhových výsečí do nichž mají být umístěny obdélníkové vzdušnice, apod.) nemůžeme se ubránit dojmu, že varhanní skříň musel navrhovat někdo, kdo varhanám příliš nerozuměl. Navíc se uvnitř varhan nalezl fragment zápisu, kde si patrně varhanář stěžuje na nedostatek prostoru. Uvážíme-li, že K. I. Dientzenhofer navrhoval pro tento kostel architekturu hlavního oltáře, podle jeho nákresů se malovaly i oltáře na bočních zdech baziliky, nepochybně od něho pochází oratoř v presbytáři kostela, lze tvrdit, že je K. I. Dientzenhofer autorem též varhanní skříně, která rámuje velké západní okno, podobně jako oltářní architektury obepínají velké Brandlovy obrazy. Navíc tvar hlavic pilastrů v kostelní lodi má své tvarové reminiscence i na varhanní skříni. Jedná se o první návrh varhanní skříně tohoto skvělého architekta; tento unikát je o to cennější, že kromě jednoho pozdějšího pokusu v Polsku realizace dalšího podobného návrhu známa není.
Z důvodu sedání základů a otevření velké praskliny na západní stěně kostela muselo být později velké okno v této stěně zazděno. Kvůli nevábnému průhledu pak byla pod mohutný oblouk spojující obě velké varhanní skříně postavena horní část rokokové skříně z nějakých zrušených varhan, která tu sloužila jako kulisa. Možná při té příležitosti došlo i k rozšíření varhan o rokokový pozitiv v zábradlí kruchty.
Barokní varhany byly v r. 1896 nahrazeny novým nástrojem od firmy J. Schiffnera, která tehdy sídlila v bývalém klášterním pivovaru. Ze starých varhan bylo použito pouze několik píšťal a jelikož se jednalo o rozměrnější konstrukce, musela být celá zadní část varhanní skříně odříznuta a podepřena provizorními kůly. Nové varhany však nebyly příliš spolehlivé a snahy o jejich opravu, případně rozšíření, můžeme sledovat již v roce 1947. V následujících letech vznikla řada návrhů, které se kvůli nedostatku financí neuskutečnily. Největší ranou pro varhany byl v šedesátých letech dvacátého století probíhající archeologický průzkum v kostele při odkrývání románské krypty. Jelikož se stav varhan zhoršil až do kritického stadia, byl osloven jeden varhanář, který v roce 1977 přestavbu zahájil. Práce probíhaly v jeho volném čase a nepokračovaly podle očekávání. Prakticky byla řádně provedena pouze „I. etapa“, kdy součásti ze stávajících varhan, které neměly být dále použity, varhanář rozřezal a zničil. Jelikož ani po deseti letech nebyl vidět na opravovaných varhanách téměř žádný pokrok, došlo k ukončení jeho činnosti. Část finančních prostředků varhanář vrátil a dalším jednáním zabránilo jeho úmrtí.
Po r. 1989 opět započaly snahy o obnovu varhan v bazilice. Byly osloveny i zahraniční firmy, ale vše opět ztroskotalo na finančních prostředcích, které přednostně putovaly do obnovy zchátralého klášterního komplexu. Následující období bylo věnováno průzkumu architektury varhanní skříně a novému návrhu varhan, který by ctil specifiku varhanní skříně. Bylo rozhodnuto, že vše se podřídí původní Dientzenhoferově koncepci. Proto došlo k obnovení západního okna, sejmutí později dodaného středního rokokového dílu a rekonstrukci zadní části varhanní skříně. Po zvukové stránce bylo rozhodnuto, že se nebude jednat o tzv. univerzální nástroj, který stojí na samých kompromisech, ale zvuk se bude blížit barokním varhanám v oblasti Slezska, odkud varhanář T. Meissner pocházel.
Spojení kláves s píšťalami bylo provedeno mechanickou cestou, která se ukázala z provozního hlediska jako nejspolehlivější. Pro popisy jednotlivých rejstříků bylo zvoleno německé názvosloví. Varhany mají 3 manuály a 34 rejstříků. Stavba nových varhan a rekonstrukce varhanní skříně [Varhanářská dílna Kánský-Brachtl], zahájená na konci roku 2004, byla dokončena v roce 2007, díky velkorysé podpoře Městské části Praha 6, Spolku břevnovských živnostníků, Ministerstva kultury ČR a mnoha dalších sponzorů. 30. září 2007 požehnal nový nástroj opat tynieckého kláštera Bernard Sawicki O.S.B.
Text Marek Čihař; srov. Čihař, Marek. Nové varhany v bazilice sv. Markéty v Praze-Břevnově. Praha: Spolek břevnovských živnostníků, o.s. & Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2008.
CD Varhany břevnovského kláštera: figurální hudba benediktinských autorů 18. století
Nahrávku realizovala firma 2HP-Arta records ve spolupráci s Robertem Hugem v roce 2008. Dramaturgie byla vytvořena na základě studia benediktinských pramenů. Kromě skladeb z Břevnova a Broumova je na něm zachycena i hudba klášterů moravských, slezských a jihoněmeckých. Nahrávka představuje především nové varhany břevnovského chrámu sv. Markéty, podstatnou měrou ji však doplňuje soubor Capella Regia Praha s renomovanými sólisty Hanou Blažíkovou, Markétou Cukrovou a Jaromírem Noskem. Některá díla z tohoto disku byla nahrána vůbec poprvé, především skladby Gunthera Jacoba.
Robert Hugo – varhany, umělecký vedoucí
Capella Regia Praha
Hana Blažíková – soprán [6], Markéta Cukrová – alt [18], Jaromír Nosek – bas [6, 20],
Julie Branná – traverso, Vojtěch Jouza – hoboj, Magdalena Malá – housle, Jiří Sycha – housle,
Zuzana Peřinová – viola, Petr Hamouz – violoncello, Radovan Heč – kontrabas
